Kniha v ilegalitě
Román Uncle Tom’s Cabin (Chaloupka strýčka Toma) se stal symbolem rozdělení americké společnosti 19. století na zastánce a odpůrce otrokářství. V jižních státech USA ale způsobil hotový poprask!
Potom, co Uncle Tom’s Cabin vyšel, spustila se lavina emocí.
Ti, kteří za práva otroků bojovali dříve, křičeli: „My jsme vám to celou dobu říkali!“.
Ti, kteří s otroky soucítili, ale nic s tím nedělali, byli šokováni realitou popsanou v knize.
Ti, kteří otroctví zastávali, odmítali připustit, že je to pravda.
Ano, otroctví je špatné, to už je dávno zodpovězená otázka. Ale je nutné si uvědomit, že nic není černobílé a ani v tomto případě nemůžeme všechny bojovníky proti otroctví označit za klaďase a všechny otrokáře za záporáky.
Sever USA byl v polovině 19. století industrializovaný a pracovaly zde hlavně stroje, jih byl zemědělský a bez lidské práce se neobešel. Na levné pracovní síle ležel veškerý byznys, zrušení otroctví by tak pro jižní státy znamenalo téměř krach. Zastánci otroctví v jižních státech proto na takový útok museli rychle reagovat.
Vezměme to pěkně postupně.
Jistěže po masivním šíření knihy musela být slyšet i druhá strana. Zastánci otroctví spisovatelku osočovali, bránili se, a to například v novinách.
V neworleanském deníku The Daily Picayune ze dne 12. června 1852 můžeme například číst osočování, že autorka naprosto přehlíží problémy Severu a oplakává osud černochů na Jihu, kteří si žijí dobře. Spisovatelka ale na sebe útočit nenechala (silná emancipovaná žena!) a napsala Klíč (The Key to Uncle Tom’s Cabin). V něm doložila pravdivost informací tím, že k jednotlivým scénám uvedla, kde se s realitou setkala.
S tím už se bojuje těžko. Takže co teď?
Chce to zaútočit stejnými prostředky – literaturou. Začala se tedy vydávat tzv. anti-Tom literatura.
Názvy často odkazují přímo k Uncle Tom’s Cabin (jako Aunt Phillis’s Cabin, volně Chaloupka tety Phillis) a ukazují „skutečný“ život otroků. Samozřejmě, že o nějakých trablech, nelidském zacházení ani chybějící svobodě tady není nic záporného. Naopak, čtenářům zde byl předložen literární obraz šťastného života otroků na Jihu v porovnání s utrpením svobodných černochů pracujících na Severu.
Zajímavostí je, že tyhle knihy se mnohdy vydávaly v New Yorku nebo Philadephii, tedy na Severu.
Ten by měl být přece protiotrokářský, takže jakto, že vychází pro-otrokářské knihy tady? Z jednoduchého důvodu – je to prostě kšeft. Na severu byla industrializace pokročilejší, tiskárny výkonnější, nakladatelé a tiskaři jednoduše brali zakázku, ať už byli pro nebo proti otrokářství. Dostali zaplaceno a odbyt byl jistý.
A co se dá ještě dělat, aby se protiotrokářské myšlenky nešířily v jižních státech, kde je otrocká práce tak důležitá?
Zakážeme to, co je domnělou příčinou.
Uncle Tom’s Cabin se v jižních státech nesměla vydávat ani prodávat. Za tajný prodej a šíření hrozilo třeba i vyhoštění z města.
Zdá se to dost nepředstavitelné, je to tak dávno. Ale nenechme se zmýlit – tahle kniha je pořád v americké společnosti kvůli rasové otázce citlivé téma a bývá proto někdy zakazována na školách i dnes. Ani po 170 letech od vydání nemá tahle kniha klid!
Indicie: anti-Tom, cenzura, otroctví, Sever proti Jihu