Cenzura nahoty aneb Mravnost nade vše

Případ: Proměna Narcise (1)

Popis

Invazivní zásah zvenčí za účelem nevratného poškození ilustrace. Cílem je zakrytí pohlavních znaků muže a ženy.

Způsob provedení

• zamalování černou neprůsvitnou barvou (tuš), 
• dokreslení či překreslení (inkoust),
• mechanické poškození: vyškrabání, vydření (nástroj s ostřím jako břitva, nůž apod.).

Motiv

Hypotéza na základě nepřímých důkazů: prevence pohoršení, hříšných myšlenek a jednání,  zkažení mládeže, ochrana mravů čtenáře. Zamezení pohledu čtenáře na určitá vyobrazená místa na ilustracii, aby nevyvolala nežádoucí myšlenky, asociace, emoce, přání a chování. 

Poškození

Invazivní čin ve formě násilí – ilustraci je zásahem nevratně ublíženo. Cenzura ilustraci znehodnocuje a mrzačí, zraňuje celou knihu. Ilustrace do knihy patří a slouží textu knihy, obohacuje obsah. Umístění ilustrace je promyšlené typograficky a esteticky. Ilustrace a text tvoří neopakovatelnou jednotu knihy. To je cenzurou hrubě narušeno. 

Cenzorským zásahem se ničí, znevažuje a snižuje hodnota:

• sdělení ilustrace,
• umělecká a estetická hodnota ilustrace a celého díla (knihy),
• práce a náklady tiskaře (nakladatele)
• práce a náklady ideového tvůrce ilustrace (kdo ilustraci navrhl a nakreslil její předlohu)
• práce a náklady zhotovitele – dřevořezáče, mědirytce a jejich dílen atd.
• svobody čtenáře (deformování dojmu z ilustrace).

Druhotné poškození papíru – zvyšuje se mechanické opotřebení, zvláště v případě vydření, papír se stává křehčím, snáze se roztrhne a zkáza pokračuje dál.

Zásah barvou (např. tuší či inkoustem) zvyšuje kyselost papíru, vzniká skrvna, která prosakuje na rub papíru a papír časem křehne, až se tato část vydrolí a vede k rozpadu celé stránky. Náklady na restaurování a konzervaci poškozené knihy rostou.

Kdy se to stalo

Ve většině případů nevíme, kdy přesně byl zákrok proveden.

Nepřímé důkazy a indicie nás vedou k hypotézám a můžeme zhruba určit pravděpodobnou dobu či rozmezí, kdy se zásah udál. Pomocné indicie:

• datace vytištění knihy – cenzor nemohl řádit dříve, než byla kniha vytištěná,
• tzv. provenienční přípisky – rukou psané poznámky v knize, které nám prozradí kdo knihu vlastnil a jak s ní zacházel.

Kdo cenzorní zásah provedl

Podobné jako výše. S určitostí nevíme. Může jít o zásah cenzora, majitele, správce knižní sbírky či samotného čtenáře.

Díky přípiskům v knihách můžeme identifikovat, v jaké knihovně kniha stála a jakému okruhu čtenářů mohla sloužit. Tím můžeme okruh případných pachatelů trochu zúžit.

Pouze spekulujeme na základě analogií, komu byly cenzorské zásahy určené. 

Např. knihy vlastněné církevním řádem jezuitů, mohly být cenzurovány, aby nepohoršovaly studenty v koleji a členy řádu. Knihy v šlechtické knihovně byly používány a čteny užší skupinou lidí (rodina, přátelé, návštěvy) a byly určené pro reprezentaci a soukromé studium a četbu.

Samotné provedení cenzorského zásahu nás vede k domněnkám, kdo zásah provedl. Někdy jde o pečlivé tahy a je patrná snaha o co nejmenší zásah, jindy vidíme cenzuru humpolácky provedenou, kdy hlavním smyslem zřejmě bylo překrytí, poškození či zničení závadných míst na ilustraci. 

Příklady cenzury ilustrací

V celém grafickém cyklu, který vyobrazoval jednotlivé antické bohy a bohyně, cenzor začernil tuší klíny postav.

Zajímavé je, že ženským postavám u této knížky byly přimalovány celé “kalhotky”, zatímco mužům byl decentně začerněn jen klín nebo klín spolu s částí boku, jako u tohoto Cupida.

Lonicer, Johann Adam (1557–asi 1609) : Schiffart in Brasilien in America, darinn des Autoris Reiß, Frankfurt nad Mohanem, Theodor de Bry, 1593. 

Na titulní straně cestopisu vidíme u všech postav začerněné klíny, u ženské postavy vpravo domalované spodní prádlo, které má pravděpodobně navodit pocit, že je vyrobeno z kůže divokého zvířete.

Z přípisků na titulní straně se dozvídáme, že kniha patřila jezuitské koleji v Jindřichově Hradci, ztratila se a r. 1639 se zase našla. Nelze přesně říci, kdy byly postavy zamalované a čí ruka to udělala, ale je pravděpodobné, že se tak stalo v jezuitské koleji v Jindřichově Hradci v 17. století.

K porovnání stejný titulní list, a to dokonce kolorovaný, u jiného exempláře,který byl ve španělské nabídce pro zájemce o zakoupení (inzerát z roku 2015, cena v přepočtu za více než 13 000 Kč).

Na této ilustraci vadily nahé postavy kanibalů – klíny, ženská prsa a pozadí. Černé skvrny působí neúhledně a cenzor se zrovna nesnažil o jemný zásah. Dobarvované korále u žen v popředí, proč a kým – to se můžeme jen domnívat. Šlo o čtenářův zásah? Chtěl vybarvit ještě něco? 

Ani zobrazené biblické téma neprošlo cenzurou. Adamova nahota, kterou rytec skryl za lístky větve, neušla a vadilo i Evino nahé pozadí.

Pravděpodobně jezuitské cenzorské zásahy, které měly čtenáře – studenty nebo členy řádu – odradit od prohlížení nahých těl.

Pro srovnání stejná rytina – kolorovaná a bez zásahů černidla.

Cenzura nahoty u 2. vydání Bible Severýnovy z r. 1537.

Ilustrace vyobrazuje prvotní hřích Adama a Evy. Dvojici prvních lidí jsou cenzorem domalovány jakési spodní kalhotky, opět černou tuží.

Stejná ilustrace jiného exempláře – zásah do ilustrace jiného charakteru než zamalování. U Adama je vidět vyškrabaný klín. Eva skončila trochu lépe s menším kolorováním.

Estienne, Charles: De dissectione partium corporis humani libri tres, Paris: Simon de Colines, 1545

Příklad vyškrabání “nevhodných partií” z Vesaliovy Anatomie, vytištěné r. 1545 v Paříži slavným tiskařem Simonem de Colines. Z přípisků knihy je patrné, že knihu vlastnila jezuitská kolej. Je možné, že vyškrabání bylo dílem čtenáře či cenzora z jezuitské koleje, aby se čtenářovo oko nedostalo do styku s necudným materiálem, což je u anatomického spisu úsměvné.

Zajímavé odkazy

• Heslo Cenzura v Encyklopedii knihy
• Heslo Ilustrace v Encyklopedii knihy

Indicie: anatomie, antická mytologie, bible, cenzura, cestopisy, nahota, násilí, papír, poškození, restaurování, sexualita, Theodor de Bry