Jak utajit Ameriku a kde rostou houbičky
Opakem předávání informací je jejich skrývání nebo zatajování. Co všechno se pod ním skrývá? Co má společného mapa a lysohlávka? Pojďme si na několika příkladech ukázat různý přístup k informacím.
Úkolem knih je informace uchovat a předávat. Jistě, dnes je postupně vytlačují další média jako rozhlas, televize nebo internet, ale v minulosti plnily úlohu informačního média právě knihy. Zpřístupnily vědění širšímu okruhu lidí. Nejvýznamnější pokrok v této oblasti přinesl knihtisk. Na rozdíl od rukopisů, pořizovaných za drahé peníze i čas pro konkrétního objednatele, se knihy vydané tiskem dostaly k většímu počtu zájemců. Tištěný herbář nebo bylinář byl sice také drahý, ale svému uživateli poskytl údaje o bylinách, jejich léčivých vlastnostech a jejich využití. Byl ve své době základní příručkou pro botaniky, lékárníky a léčitele. Podobnou roli měly i anatomické lékařské atlasy, z nichž nejznámější je Vesaliova De humani corporis fabrica, kosmografie, atlasy a později encyklopedie. Obrácenou stranou zpřístupňování a šíření informací je jejich účelové zatajování.
Kde je Amerika
Když v roce 1492 dopluly lodě Kryštofa Kolumba k břehům Nového světa, byla to bezesporu událost prvořadého významu. Kromě objevu nových obchodních cest a revoluce v námořní dopravě se potvrdilo, že Země je kulatá, a přibyl dosud neznámý světadíl. Nový svět nabízel nová území, spoustu stříbra, zlata, drahých kamenů a dalšího majetku. Co kdyby se někdo pokusil zprávu o objevu Ameriky utajit a nový kontinent do mapy vůbec nezakreslit? Existence dalšího světadílu se projevila i na tehdejších mapách a atlasech světa už patnáct let po Kolumbově cestě. Nový kontinent, poprvné označený jako Amerika, zachytila nástěnná mapa německého kartografa Martina Waldseemüllera, která byla vydaná jako příloha k jeho Úvodu do kosmografie (Cosmographiae Introductio) z roku 1507.
Amerika se sice dostala na mapu velice brzy, ale ne na dlouho. V dalších vydáních Waldseemüllerovy mapy už název nového kontinentu chybí a jeho poloha na mapě neodpovídá skutečnosti. Cesta k bohatství, které nově objevené teritorium nabízelo, se neměla ukazovat všem. Na účelovém zkreslení staré mapy zapracoval politický tlak tehdejších koloniálních mocností. Podobně utajovaná byla v moderní době existence míst, kde probíhal strategický výzkum – na mapách Sovětského svazu například chybělo středisko jaderného výzkumu v Dubně u Moskvy i Železnogorsk. Totéž platilo pro americké Los Alamos v Novém Mexiku, kde se vyvíjela pod krycím názvem Projekt Manhattan výroba atomových zbraní.
Jak vypadá lysohlávka
Nezakreslit místo do mapy je jedním z příkladů zatajování informací. Někdy má zatajení informací chránit před jejich zneužitím. Například houbu lysohlávku, která má halucinogenní účinky, ve většině houbařských atlasů nenajdete, rozhodně ne v těch, které vycházely před rokem 1989. Tehdy mělo mnoho knihoven celá oddělení, která byla vyhrazena literatuře, která se nesměla veřejnosti zpřístupňovat, tzv. libri prohibiti. Utajování informací je nejčastěji motivované politicky, strategicky nebo ekonomicky. Je typické pro totalitní a nedemokratické režimy, ale mají s ním problémy i země, které se k demokracii hlásí, viz například aféra kolem společnosti Wikileaks. Ostatně, máme s ním z nedávné i současné doby zkušenosti i my. Samostatnou kapitolou jsou dezinformační kampaně, které nabírají na síle zejména v kritických dobách společenského ohrožení.
Období studené války a totality skončilo, alespoň v některých zemích. Vědecké projekty i knihovny už místo utajování dávají přednost společným grantům. Lysohlávky je snadné najít na internetu i ve filmech a Libri prohibiti je název veřejně přístupné knihovny. Častěji než stížnosti na zatajování informací slýcháme nářky nad jejich záplavou. Přesto je dobré si připomenout, jak je důležité zajistit svobodný přístup k nim.
Indicie: Amerika, atlasy, dezinformace, herbář, houby, ilustrace, informace, libri prohibiti, mapy, utajování informací