V čem se odrážíš, Narcisi?

Případ: Proměna Narcise (1)

Pokud o někom řekneme, že je to Narcis nebo že se chová jako Narcis – tak ostatní většinou hned porozumí. Mluvíme o někom, kdo je sobecký, samolibě zahleděný sám do sebe a jiné lidi nevnímá, pokud ho právě neobdivují.

Latinský básník Ovidius Publius Naso (43 př. n. l.–17 n. l. / 18 n. l.) nám před více než dvěma tisíci lety mistrně zachytil mýtus o Narcisovi. Najdeme ho v Proměnách (lat. Metamorphoses). Od té doby příběh Narcise inspiroval a inspiruje mnoho umělců napříč uměleckými směry (výtvarné umění, literatura, divadlo, film, hudba, tanec, fotografie atd.). Nemůžeme opomenout vědní obory jako je psychologie, sociologie, psychiatrie…

Pokud si příběh Narcise od Ovidia přečteme a zamyslíme se nad ním, zjistíme, jak je nadčasový a dotýká se nás a naší zkušenosti. Poznáme mladíka, který je zakletý v nevědomé sebelásce a neschopný navázat vztah s okolím ani sám k sobě. Celý Narcisův příběh od počátku až do konce zachycuje velké zranění, bolest a zakletí. Narcisovo závěrečné prozření vede k smrti a proměně v narcisku. Jestli je to konec dobrý nebo tragický – to už Ovidius nechává na nás.

Narcisův příběh vždy vybízel k výtvarnému zpracování. Ve středověkých rukopisech můžeme najít iluminace, v tištěných knihách ilustrace. Knihy ovlivňovaly grafiky, malíře a výtvarníky a výtvarné umění zase ovlivňovalo knižní ilustrátory. Až na malé výjimky znázorňují to podstatné: mladíka, který si prohlíží svůj odraz na hladině vody.

V čem se odrážíš, Narcisi?

Fiktivní rozhovor Narcise (N) a knihovědkyně (K)

K: Narcisi, kde jsi se vzal?

N: Jsem tu odjakživa, přeci!

K: Kde jsi se poprvé odrazil?

N: No, ve vodě.

K: Jasně, to víme. A dál?

N: Myslíš, jak mě lidé zrcadlili?

K: Ano.

N: Nemám moc dobrou paměť. Ale vybavím si silné zrcadlení. To Ovidius, ten o mně napsal. Bohužel můj příběh napsal do mnohých jiných, ale stejně jsem tam vidět. Už je tomu více jak dva tisíce let. Kdo si to má pamatovat!

N: Od té doby už se odrážím pořád. (Narcis se zasní)
Nejdříve v rukopisech lidé opisovali můj příběh a sváděl k namalování, jak tomu říkáte?

K: Iluminace. Písaři opisovali Ovidiovy Proměny a iluminátoři text vyzdobovali.

N: Ano, jsem tam krásný, viď?

Příklady iluminací

Iluminace na pergamenu (*Roman de la Rose,* Paříž, 14. století)

Narcis v iluminovaných rukopisech z 14. století

N: Odrážím se tam ve vodě, vidíš? Zrcadlím se…

K: No jo.

K: A pak?

N: Pak v tištěných knihách. Tam jsem vidět! Pěkně se v nich zrcadlím!

K: V ilustracích. Ovidiovy Proměny s tvým příběhem byly znova a znova tisknuty a pochopitelně i ilustrovány.

N: Malíři a knihy, knihy a malíři, sochaři, malby na skvostných palácích… míchá se mi to dohromady, víš.

K: To se nedá oddělit, jedno ovlivňovalo druhé.

N: To já jsem je ovlivňoval!

K: Podívej, jak jsi krásně zachycený na téhle mědirytině – jak je to do detailů propracované, promyšlené a symbolické! Kniha je z 17. století, vytištěná v Amsterdamu r. 1697. Opulentní cyklus ilustrací vytvořili…

N: To mě vůbec nezajímá!

K: Škoda…