Zpravodajství v informačním pravěku
Zajímá vás, jak se předávaly a šířily informace v době, kdy ještě neexistoval internet?
Bylo to jiné, ale šlo to.
Jak si lidé předávali zprávy a novinky v době, kdy neexistovaly Youtube, sociální sítě Facebook, Instagram nebo Twitter, ale dokonce ani telefon, rozhlas nebo televize? Na příběhu knih, které popisovaly první pokusy s balonovým létáním na konci 18. století, si připomeneme, jak se šířily informace v éře před internetem.
Když se v létě 1783 ve Francii vznesl do vzduchu první horkovzdušný balon, možná si ani jeho tvůrci, bratři Montgolfierové, plně neuvědomovali, jak zásadní jejich objev byl. Zařízení těžší než vzduch se poprvé vzneslo nad zemský povrch díky fyzikálnímu zákonu i vytrvalosti a troše štěstí jeho objevitelů. O několik týdnů později svůj pokus Montgolfierové předvedli na veřejné akci v Paříži – balonové show tehdy přihlížela polovina obyvatel Paříže včetně členů královské rodiny. Triumfálním vítězstvím nad zemskou přitažlivostí se stal krátký vzlet balonu s lidskou posádkou.
Vzlety balonů byly ve své době nesmírně populárním představením a sledovalo je ohromné množství lidí. Byli mezi nimi také vědci – chemikové, fyzikové, přírodovědci a další odborníci. Ti byli nadšeni a dobře věděli, co objev Montgolfierových znamená a jaké možnosti vzduchoplavba přináší pro rozvoj vojenství, pošty, kartografie nebo geologie. Také tušili, že i když se balonové pokusy konaly veřejně, přece jen nebyly dostupné všem. Zdaleka ne každý si mohl dovolit přijet do Paříže a vidět vše na vlastní oči. Navíc s výjimkou úzkého kruhu zainteresovaných balonistů tehdy málokdo chápal, jak vzduchoplavba funguje.
Tehdy přišla chvíle Barthélemyho Faujase de Saint-Fonda, francouzského přírodovědce, geologa a propagátora balonového létání. Rozhodl se, že podá důkladnou zprávu o prvních vzletech. Jeho kniha Description des expériences de la machine aérostatique (Popis pokusů s přístojem lehčím než vzduch) obsahuje přehled dosavadních vzduchoplaveckých pokusů a také detailní popis prvního vzletu v Paříži včetně letových protokolů. První díl Faujasovy knihy vyšel zhruba měsíc po prvním vzletu balonu s lidskou posádkou, na konci listopadu nebo začátkem prosince 1783. Už tehdy autor avizoval, že připravuje další pokračování. Druhý díl jeho knihy skutečně vyšel asi v červnu 1784. Faujas svou knihu doprovodil celkem patnácti celostránkovými ilustracemi, které zobrazují pokusy v Paříži a jejich atmosféru, ale i detailní nákresy jednotlivých součástí balonu.
Faujas de Saint-Fond jako správný vědec ve svých zprávách podrobně vysvětlil principy vzduchoplavby. V úvodu ke své knize vysvětluje důvody, proč ji napsal: „Objev Montgolfierů způsobil v Evropě senzaci, ale detaily o těchto skvělých pokusech jsou málo známé. To, co o nich bylo řečeno, je velmi vágní a často tak rozporuplné, že ti, kteří žijí daleko od Paříže a vzlety nemohli sledovat, se nacházejí v nejistotě a čelí překážkám, jež jim neumožňují tuto tak zajímavou a novou cestu sledovat.“ Faujas si jako účastník příprav vzletů a jejich očitý svědek velmi dobře uvědomoval zájem a rozruch, který nový objev vzbudil. Tušil i to, že tehdejší zpravodajství sice přinese zprávu o tom, že se let uskutečnil, ale novináři nebudou umět vysvětlit, jak balony fungují, co jejich objev znamená a proč je další rozvoj vzduchoplavby důležitý.
Faujas také přesně odhadl, jak velká poptávka o novinkách ze světa vzduchoplavby bude. Jeho strategie byla přesně a jasně informovat širší veřejnost a každého, kdo projeví zájem. Brzy vyšla reedice jeho dvou knih ve francouzštině i jejich překlad do němčiny, italštiny a nizozemštiny. V roce 1784 Faujas sepsal další knihu Ballons aérostatiques (Balony lehčí než vzduch). Ta obsahovala kromě jiného i nákres, jak balon sestavit i jak ho plnit. Faujas tak byl nejen jedním z prvních reportérů a historiků vzduchoplavby, ale jeho knihy předjímají i dnešní DIY návody. Ostatně víme, že v zahradách zámku v Židlochovicích se v září roku 1784 vznesl horkovzdušný balon, který nechala ušít (nebo snad sama vyrobila?) kněžna Marie Kristýna z Dietrichsteina. Možná použila návod z Faujasovy knihy.
Knihy tak ve své době plnily podobnou roli, jakou mají v dnešní době zpravodajské agentury a jejich informační sítě. Pro nás je dnes nejběžnějším zdrojem informací internet a sociální média. Před několika desetiletími to bylo rozhlasové nebo televizní zpravodajství, před sto lety tištěné noviny. V době balonů byla jednou z možností, jak předávat a šířit informace, tištěná kniha. To je dnes médium, které rozhodně nepovažujeme za informační blesk. Víme, že v té době trvalo asi měsíc, než kniha vyšla, přesto byla nejpodrobnější a nejkompletnější sumou informací. První stručné zprávy o balonech sice přinesly i noviny, ale ty se v době balonů šířily rychlostí dostavníku.
Příběh knih z doby prvních opatrných kroků člověka na cestě do výšin je dobré si připomínat. Ve zpravodajském pravěku nahrazovala monitor počítače nebo mobilu tištěná kniha a webovou aplikaci knižní ilustrace. Vzpomeňme si na to, až si budeme stěžovat na zpomalený počítač nebo kolísavý WiFi signál.
Indicie: balony, Barthélemy Faujas de Saint-Fond, experiment, informace, komunikace, média, Montgolfierové, rychlost, video, vzduchoplavba