Velké a strašlivé cesty americké

Případ: Z neznámých krajin (3)

Knihovna AV ČR ukrývá ve svém historickém fondu pozoruhodný starý tisk. Knihu, která obsahuje stovky rytin. Obrazů amerických domorodců, takových, s jakými se setkali první kolonizátoři v 15. a 16. století. Ale také ilustrací, které vycházely z představ jejich tvůrců, rytců a nakladatelů z rodiny de Bry. Všechny tyto obrazy, ať už vycházely z reality nebo fantazie umělců, se staly v dalších staletích ikonografií amerických reálií – galerií života v Americe.

Historický fond knihovny AV ČR je co do velikosti poměrně skromný, přesto v něm najdeme mnoho knižních pokladů. Takovým malým pokladem je i vcelku nenápadný svazek se signaturou TB 292. 

Novější jednoduché lepenkové desky potažené nevzhledným zašedlým škrobovým papírem příliš nesouzní s obsahem bohatým na ilustrace, které jsou v mnoha případech až šokující svým námětem.

Tenhle svazek je sice objemnější, přesto se může zdát překvapivé, že skrývá celých 6 dílů monumentální edice z dílny frankfurtských nakladatelů a rytců de Bry, Collectiones peregrinationum in Indiam orientalem et Indiam occidentalem. 

Série se skládá, jak už název napovídá, ze dvou částí: India Occidentalis, nebo také Velké cesty, a India Orientalis, nebo jinak Menší cesty. 

Velké cesty obsahují popisy výprav do západní Indie, což jsou dnešní kontinenty Severní a Jižní Ameriky. Menší cesty obsahují cestopisy africké a asijské. 

Celý soubor čítá 29 svazků a vycházel v letech 1590–1634 ve dvou jazycích, němčině a latině. Tedy až na první svazek Velkých cest, který vyšel také v angličtině a francouzštině. Název Velké a Menší cesty souvisí s formátem knih. 

Našich počátečních 6 dílů tedy obsahuje záznamy z cest do Virginie, na Floridu, do Brazílie, dále do Karibiku, Střední Ameriky a Peru.

A čím že jsou tyto cestopisy tak výjimečné a – troufám si napsat – i přitažlivé pro dnešního čtenáře?

Svými ilustracemi. 

V prvních dvou dílech se můžeme pokochat běžným životem vcelku mírumilovných domorodců ve Virginii a na Floridě, jak je zaznamenali umělci anglické a francouzské expedice. 

Ve třetím brazilském dílu se objeví temná stránka života původních amerických obyvatel, kanibalismus. 

Jen stěží si dnes dokážeme představit, jak asi působily na čtenáře přelomu 16. a 17. století, když i dnešní divák, uvyklý na lecjaký krvák, odvrací zrak při pohledu na krvelačné domorodce, hodující nad talířem plným lidských střev. 
Vždyť i jedna z ilustrací afrických kanibalů ze zmíněných Menších cest posloužila jako rekvizita a inspirace v hororové povídce Howarda Phillipse Lovecrafta Rytina.

Asi si ale dokážeme představit, jak působila všudypřítomná nahota domorodců, která byla dokonce nakladateli prokazatelně vyzdvihována. I když v některých původních cestopisech, ze kterých Theodor de Bry vycházel ve svých vydáních, byli domorodci v textové i obrazové části alespoň skromně oblečení, v cestopisech de Bryů byli všichni nazí. 

Z jakého důvodu se překladatelé a autoři ilustrací snažili „vylepšit“ původní verzi? 

Nejspíš se snažili o větší divokost domorodců, a tedy větší přitažlivost pro tehdejšího potenciálního kupce těchto knih. A ten musel být dost bohatý. 

Na počátku 17. století zaplatil kupec za sérii Velkých cest 42 guldenů. To je přibližně ekvivalent dnešních 760 €. Pro srovnání, roční plat mistra tesaře v té době se pohyboval kolem 450 guldenů.

Vedle vědeckého zájmu bylo další možnou motivací ke koupi a kompletaci celé série zvýšení vlastní prestiže. Bohatý obchodník nebo šlechtic se pak mohl chlubit svou úctyhodnou knižní sbírkou. 

Jedním ze zásadních rozdílů v dosažitelnosti těchto knih v minulosti a dnes je ten, že v současné době si může tyto knihy prohlédnout kdokoliv s přístupem na internet. Pokud by se ale někdo přece jen chtěl pochlubit takto vzácnými knihami ve své knihovně, musel by to být velký boháč.

Podívejme se na rodinu, která za tímto knižním klenotem stojí.

Hlava rodiny, Theodor de Bry se narodil v Lutychu v roce 1528, navázal na rodinnou tradici a vyučil se zlatníkem. Předtím, než založil nakladatelství ve Frankfurtu, působil ještě ve Štrasburku a v Antverpách, kde se naučil mědiryteckému umění. To ho také dovedlo do Anglie.

V Londýně si ho vyžádali nejspíše kvůli jeho pověsti zručného rytce. Dostal zde na starost ilustrace a především mapy nově vydávaného překladu holandského titulu Spiegel der Zeevaert, prvního námořního atlasu na světě. Pod názvem The Mariners Mirror vyšel v Londýně v roce 1588.

V Londýně také poznal anglického dvorního geografa Richarda Hakluyta, který ho k vydávání cestopisů nasměroval. De Bry zde získal mnoho cenných kontaktů a materiály pro další nakladatelskou činnost. 

Nakladatelství založil Theodore de Bry ve Frankfurtu v roce 1588, později i filiálku v Oppenheimu, spolu se svými syny Johanem Theodorem a Johanem Israelem. 

V té době již nebyl nejmladší. Bylo mu 60 let, měl dospělé děti a za sebou mnoho cest a nových začátků. Důvody jeho přesunů byly jak náboženské, byl to kalvinista, tak ekonomické. 

Na prvním titulu spolupracovali s nakladatelem Sigmundem Feyerabendem a tiskařem Johanem Wechelem. Po nějaké době se stali nakladatelsky nezávislými. De Bryovi pak zajišťovali činnost nakladatelskou a ryteckou. Na zrodu jejich knih se ale podílelo mnoho dalších lidí. Tiskaři, rytci, překladatelé atp. 

Největší obchodní úspěch měli právě s cestopisnou sérií. I když vydávali i jiné tituly, za celou dobu fungování firmy to bylo něco kolem 200 titulů, byli finančně závislí na prodeji Velkých a Menších cest. 

Úspěšné nakladatelství fungovalo téměř půl století. Do rodiny de Bry se pak přiženil v roce 1618 Matthäus Merian st., který později firmu převzal. Jeho potomci pokračovali v rytecké a nakladatelské činnosti až do první třetiny 18. století a svou prací v této oblasti dokonce zastínili rodinu svých předchůdců.

Indicie: Amerika, bulvár, byznys, cestopisy, conquista, domorodci, ilustrace, indiáni, kanibalismus, kolonizace, nahota, nakladatelství, násilí, Nový svět, rytci, Theodor de Bry