Nejistý start-up raného novověku? Vynález, co jednou provždy změnil svět!
Už více než půl tisíciletí jsou informace uchovávány a šířeny prostřednictvím knihtisku. Vynalezení efektivní technologie na „kopírování“ textů se připisuje Johannu Gutenbergovi, kterému se v polovině 15. století podařilo realizovat geniální nápad jak reprodukovat psaný text rychleji a levněji než doposud. Pomocí kovových liter vyráběných sériově v ručním licím strojku a upraveném lisu dokázal nakonec po více než desetiletém experimentování vyrobit necelé dvě stovky prvotřídních výtisků Bible, které byly k nerozeznání od těch nejkvalitnějších rukopisů. Zpravidla nás v této souvislosti nenapadne, že vynález knihtisku byl finančně a časově nákladný proces spojený s mnoha riziky, který vyžadoval nejen tvůrčí a zapálené nadšence, ale i správné načasování. Ani schopný a podnikavý Gutenberg, který svým zápalem a orientací v high-tech technologiích připomíná vizionáře a startupisty ze Silicon Valley, by se do mnohaletého, finančně náročného projektu s vývojem reprodukční technologie nepustil, kdyby v knihtisku neviděl slibný byznys a kdyby k tomu neměl příhodné podmínky.
Před vynálezem knihtisku…
Po stovky let představovala výroba knihy namáhavý a zdlouhavý proces. Písaři trvalo řadu měsíců až let, než opsal text jediné knihy. Nejčastěji opisovaným textem byla Bible, kterou dokázal zkušený písař opsat za tři roky. Výtvarný doprovod textu (iluminace) a zhotovení ozdobné knižní vazby pro nejbohatší zákazníky však mohlo výrobu knihy protáhnout o řadu dalších let. K zásadní změně došlo v polovině 15. století, když Johann Gutenberg vynalezl nový způsob reprodukce textu pomocí sazby z kovových písmen (tzv. liter) a tiskařského lisu.
Správné načasování
Podobně jako by Google nemohl vzniknout a existovat bez internetu, levných serverů a všudypřítomné výpočetní techniky, nemohl by se knihtisk stát rozšířenou reprodukční technologií bez toho, aby existovala dostatečně velká poptávka po textech a nebyla dostupná levnější surovina na jejich výrobu. Gutenberg měl štěstí – narodil se do správné doby, která k vývoji rychlejšího a levnějšího způsobu kopírování textů poskytla ideální podmínky. Rostoucí byrokracie spolu s rozvojem měst, obchodu a řemesel s sebou přinesla enormní poptávku po profesionální písařské síle a zčásti i po knihách, které však zůstávaly pro většinu lidí kvůli závratné ceně nedostupné. Mimo jiné i proto, že knihy byly psány na pergamenu – psací látce vyráběné z kůže koz, ovcí nebo telat. Díky rozšíření výroby papíru během 14. století však poklesla cena základní psací látky, a to až pětinásobně.
(Ne)známý Gutenberg
O životě muže, jehož vynález na mnoho století ovlivnil podobu i způsob šíření informací, víme jen velmi málo. Ve skutečnosti neznáme nejen přesný rok jeho narození, ale ani nic bližšího o jeho vzdělání. Běžně uváděný údaj – letopočet 1400 – byl symbolicky stanoven až o šest set let později na začátku dvacátého století, ačkoli se vynálezce ve skutečnosti narodil někdy mezi 1393–1403.
Jediné písemné zprávy o podnikateli, který strávil dvacet let vývojem inovativní reprodukční technologie, pocházejí ze soudních dokumentů (notářský instrument Ulricha Helmaspergera). Jen díky notářským zápisům víme, že vynálezcem knihtisku byl Johann Gutenberg z obchodnické rodiny Gensfleischů, která patřila k nejváženějším a nejbohatším patricijským rodinám v německém městě Mohuč (Mainz). Potřebné znalosti o špičkových high-tech technologiích a obchodu nabyl Gutenberg částečně asi již v dětství a mládí. Zčásti i proto, že otec, Friele Genschfleisch zu Laden, byl zapojen do dvou nejvýnosnějších odvětví: do obchodu s textilem a ražby mincí. Vzhledem k postavení a majetku rodiny je pravděpodobné, že Gutenberg navštěvoval některou z městských či klášterních škol, po níž nastoupil na univerzitu jako řada jiných patricijských synů. Jiná soudní akta zase prozrazují něco málo o Gutenbergových profesních dovednostech. Ty zahrnovaly nejen zpracování kovů, ale i znalost leštění a broušení drahých kamenů, které za peníze předával dál. Ze soudních spisů také víme, že část života pobýval ve Štrasburku, kde realizoval nejen svůj první úspěšný byznys s poutními odznaky, ale kde také začal pracovat na vývoji nové technologie pro rychlejší a levnější kopírování textů.
Mainz – místo spojené s Gutenbergem a jeho podnikatelskými aktivitami
V době Gutenbergova narození patřila Mohuč (německy Mainz) se šesti tisíci obyvateli k nejbohatším městům Svaté říše římské. Byla nejen rušným obchodním centrem na Rýnu, ale především sídlem mohučského arcibiskupa, který byl jedním z nejvyšších hodnostářů obklopený rozsáhlým úřednickým aparátem říše s právem svolávat říšské sněmy. Právě arcibiskupské sídlo skýtalo ideální podmínky pro rozvoj obchodu s luxusním zbožím jako byly drahé látky, zlatnické výrobky ale i knihy. Početná zámožná klientela a příhodná geografická poloha Mohuče ležící v blízkosti velkých obchodních center Evropy (Štrasburk, Frankfurt nad Mohanem) vytvořily příznivé podmínky, bez nichž by Gutenberg stěží realizoval své ambiciózní podnikatelské aktivity.
Středověké „high-tech“ centrum v Porýní
Víme prokazatelně o třech místech, kde Gutenberg rozvíjel své obchodní a podnikatelské aktivity spojené s vývojem inovativních technologií – kromě Mohuče působil ve Štrasburku a Eltville. Všechna tři města ležela na Rýnu, který představoval jednu z nejdůležitějších dopravních spojnic Evropy. Navíc Mohuč i Štrasburk patřily za Gutenbergova života mezi svobodná říšská města s ideálními podmínkami pro rozvoj obchodu a řemesel. Mohuč byl nejen rodištěm Gutenberga, ale též místem, kde založil a provozoval obě tiskařské dílny a vytiskl vše, co dnes Gutenbergovi připisujeme. Ve Štrasburku uskutečnil Gutenberg nejen svůj první úspěšný byznys s prodejem suvenýrů pro poutníky (zrcátka), ale podnikl také první kroky ve vývoji utajované technologie pro mechanickou reprodukci textu. Ve Štrasburku také uskutečnil počáteční experimenty s knihtiskem. Do Eltville, kde se nacházela arcibiskupská rezidence s početnou vrstvou dvořanů, se Gutenberg přesunul v polovině šedesátých let. Stalo se tak na pozvání mohučského arcibiskupa Adolfa II. Nassavského (1423–1475), který Gutenberga finančně zaopatřil na sklonku jeho života, když experimentoval se stereotypií – odléváním celých dvouřádků.
To, že Gutenberg své podnikatelské projekty a vize realizoval právě v těchto místech, se nedělo náhodou. Všechna tři Gutenbergova působiště představovala ideální místa pro rozvoj ambiciózních projektů, které podobně jako dnes i tehdy vyžadovaly kvalifikovanou pracovní sílu, investory, klientelu a dobrou dopravní dostupnost kvůli dodávce výrobních surovin a odbytu zboží.
Úspěšný „startupista“ s inovativní podnikatelskou koncepcí
Přestože Gutenberg pocházel z jedné z nejváženějších obchodnických rodin v Mohuči, bylo jeho dětství a mládí poznamenáno značnou ekonomickou nejistotou zapříčiněnou vleklými spory mezi patriciji a dravou nastupující vrstvou řemeslníků. Uspět v silné konkurenci mohli jen ti nejschopnější s inovativní podnikatelskou koncepcí, která měla potenciál oslovit davy. I tak se dají interpretovat podnikatelské aktivity Johanna Gutenberga, který dříve, než začal vyvíjet způsob, jak rychleji a levněji reprodukovat texty, zbohatl na prodeji zrcátek, které dokázal oproti konkurenci vyrábět rychleji.
Drobná leštěná zrcátka byla součástí oblíbených poutních odznaků, které si za ½ guldenu (zlaťáku) kupovali desetitisíce poutníků směřujících jednou za sedm let na slavnou náboženskou pouť do Cách, kde byly k vidění vzácné relikvie. Poutníci věřili, že zrcátka dokážou zachytit a uchovat zázračnou léčebnou moc, které relikvie (ostatky svatých) vyzařují. Za účelem výroby 32 000 zrcátek se Gutenberg, který do společného podniku dodal know-how a celý byznys vedl, spojil s bohatým štrasburským patricijem Hansem Riffem (investorem) a dvěma řemeslníky – Andreasem Dritzehnem a Andreasem Heilmannem. Přestože se nakonec pouť kvůli moru uskutečnila až o rok později, přišel si Gutenberg se svými společníky ke slušným penězům. Výtěžek z prodeje Gutenberg použil k financování svého dalšího velkolepého projektu „Aventur und Kunst”.
Přísně utajovaný projekt „Aventur und Kunst“
Po úspěšném byznysu se zrcátky začal Gutenberg rozvíjet další ze svých geniálních nápadů s krycím názvem „Aventur und Kunst“. Dnes víme, že se jednalo o technologii knihtisku, jejíž vývoj probíhal pod přísným utajením na třech různých místech, aby nemohlo dojít k vyzrazení. Za své obchodní partnery si Gutenberg zvolil stejné spolupracovníky i investora, s nimiž realizoval již výrobu poutních odznaků. Tentokrát byl Gutenbergův podnikatelský nápad založen na ambiciózní myšlence reprodukovat text nikoli z jediného dřevěného bloku (jako u deskotisku), ale za pomoci sériové vyrobených kovových liter, které by mohly být použity v různých kombinacích k vytištění libovolného textu v libovolném množství kopií a navíc opakovaně.
Díky sporu mezi Gutenbergem a bratry Dritzehnovými víme, že už ve Štrasburku v roce 1439 Gutenberg disponoval prvním prototypem tiskařského lisu a vyvíjel unikátní technologii na odlévání písma.
Co opravdu Gutenberg vynalezl?
Nikdo dnes nepochybuje o tom, že Gutenberg přišel s převratnou technologií, s níž bylo možné vyrobit stovky identických kopií v krátkém časovém úseku. Na místo zdlouhavého a finančně nákladného způsobu kopírování textu opisováním, při němž hrozilo, že text nebude písařem opsán přesně podle předlohy a nebude dobře čitelný, dokázal Gutenberg zhotovit knihy, které byly dokonale čitelné a k nerozeznání od těch nejkvalitnějších rukopisů.
Za co vděčíme Gutenbergovi?
Často bývá Gutenberg mylně pokládán za vynálezce tiskařského lisu. Avšak podobné tzv. šnekové lisy se používaly již dávno před Gutenbergem k lisování vína a olejů a také při výrobě papíru. Gutenberg lis jen upravil tak, aby vznikl dostatečný tlak k potištění papíru z jedné tiskové formy. Adaptace tiskařského lisu představovala ve skutečnosti jen jednu dílčí inovaci v rámci složité výrobní technologie, jejíž vývoj Gutenbergovi trval více než deset let. Za tuto dobu musel Gutenberg zkonstruovat a odzkoušet především novou technologii na odlévání písma ze směsi kovů, dále technologii ruční sazby, složení tiskařské barvy a také vlhčení papíru před tiskem. Pro tyto výrobní postupy musel Gutenberg vyvinout nově řadu nástrojů (ruční licí strojek, sazebnice, sazečská kasa), jiné zčásti převzal z různých řemeslných odvětví a jen je upravil jako například tiskařský lis.
V čem spočívala genialita Gutenbergovy reprodukční technologie?
Gutenberg se lišil v tom, jak se díval na stránku textu. Spatřoval v ní totiž nikoli jeden celistvý blok psaného textu, ale uskupení samostatných jednotek (písmen, čísel, znaků a mezer), které dohromady vyplňují stránku. Rozhodl se pro každou z nich vytvořit zvláštní formu (tzv. matrici). Tu vložil do speciálně zkonstruovaného licího strojku na odlévání písma, do něhož nalil roztavenou směs kovů. Tímto způsobem vyrobil jednu literu, která svým vzhledem připomínala malé kovové razítko s vystouplým zrcadlově obráceným obrazem písmene. Avšak aby mohl Gutenberg vytisknout knihu musel odlít tisíce kusů takových liter – stovky až tisíce od každého písmene, číslice či interpunkčního znaménka. Tím ale celý proces výroby knihy zdaleka nekončil. Jednotlivé litery bylo třeba poskládat tak, aby po nanesení tiskařské barvy a následném otištění v tiskařském lisu, vznikl text, který bude věrnou reprodukcí rukopisné předlohy. Genialita Gutenbergovy myšlenky však tkvěla hlavně v opakovatelnosti celého procesu. Všechny litery mohly být po otištění žádaného počtu archů použity znovu, a sice poté, co byly zbaveny zbytků tiskařské barvy a umístěny zpět do sazečské kasy. Díky dobře zvolenému poměru olova, cínu a antimonu se kovové litery na rozdíl od starších dřevořezových štočků ani zdaleka tak neopotřebovávaly. Navíc díky sériovému způsobu výroby liter z matric byl tištěný text úhlednější a často čitelnější než jeho rukopisná předloha.
1. patrice
2. matrice
3. odlévání písma
4. adjustování
Gutenbergovo mistrovské dílo, na kterém nezbohatl!
Po více než desetiletém experimentování, v rámci kterého musel Gutenberg vymyslet a odzkoušet řadu dílčích technologických kroků (od odlévání písma, složení tiskařské barvy, konstrukci tiskařského lisu až po sazbu textu z kovových písmen), dokázal posléze za pouhé tři roky s pomocí dalších 20 kvalifikovaných řemeslníků vyrobit více než 180 výtisků Bible, z nichž každá obsahovala více než tisíc potištěných listů.
Pro Gutenberga skončil však nakonec byznys s biblemi krachem. Ještě před dokončením výroby ho jeho obchodní partner na sklonku roku 1455 zažaloval u soudu. Bohatý mohučský obchodník Johann Fust žádal vrácení částky 1600 guldenů, které do společného podniku vložil včetně úroků ve výši více než 400 guldenů. Fust spor s Gutenbergem vyhrál a získal Gutenbergovu tiskařskou dílnu v Humbrechthofu včetně roztištěných biblí a veškerého tiskařského vybavení. Dodnes není známo, proč Gutenberg Fustovi půjčený obnos nevrátil, přestože dnešní propočty svědčí o tom, že Gutenberg musel již v době soudu na prodeji biblí vydělat.
ODHADOVANÉ VÝROBNÍ NÁKLADY NA ZHOTOVENÍ 180 BIBLÍ 240 guldenů = výroba 6 tiskařských lisů (jeden za 40 guldenů) 60 guldenů = vybavení tiskárny (včetně sazečských kas) 30 guldenů = nájem za tiskárnu v Humbrechthof na tři roky 20 guldenů = vytápění domu, dílny a pece na tavení kovů na tři roky 60 guldenů = zhotovení 3 ručních licích strojků pro výrobu písma (jeden za 20 guldenů) 100 guldenů = nákup surovin pro výrobu písma (ocel, měď, olovo, antimon) 30 guldenů = nákup surovin pro výrobu tiskařské barvy 400 guldenů = papír pro tisk 150 biblí tištěných na papíře 300 guldenů = pergamen pro výrobu 30 biblí tištěných na pergamenu 800 guldenů = mzdy 12–20 zaměstnanců po dobu 30 měsíců, včetně výdajů za jídlo a ubytování 800 guldenů = cena za zdobenou rukopisnou bibli sloužící jako tisková předloha ODHADOVANÝ ZISK Z PRODEJE 180 VÝTISKŮ BIBLE – celkem 4 500 guldenů 1 500 guldenů za prodej 30 pergamenových biblí (výtisk za 50 guldenů) 3 000 guldenů za prodej 150 papírových biblí (výtisk za 20 guldenů) MĚNA V PORÝNÍ 1 rýnský gulden (zlaťák) = 24 šilinků 1 šilink = 10 haléřů = 6 feniků KUPNÍ SÍLA 6–8 guldenů = cena za vykrmeného vola před porážkou 80–100 guldenů = kamenný dům ve městě 20–30 guldenů = roční plat cechovního mistra 1 fenik = slepice, 10 vajec 2 feniky = 1 libra (0,45 kg) hovězího masa
Gutenbergova Bible – odborníky označovaná podle počtu řádků na stránce jako „B 42“
Téměř padesát Gutenbergových biblí se dochovalo do dnešních dnů. Pro vědce představují unikátní pramen, neboť z Gutenbergovy dílny se nezachovalo žádné zařízení. Vše, co je známo o výrobních postupech Johanna Gutenberga, víme jen díky detailnímu studiu dochovaných výtisků z Gutenbergovy dílny. Pro sběratele představuje „B 42“ obrovskou raritu a cenný poklad. Znalci odhadují, že její cena by v současnosti přesáhla částku 35 milionů dolarů, tedy v přepočtu 772 240 000 (tři čtvrtě miliardy korun).
Helmaspergerský instrument, 6. listopadu 1455
Jedinou přímou zprávou o muži, který prokazatelně jako první v Evropě rozmnožoval knihy pomocí pohyblivých liter na tiskařském lisu, je notářská listina (tzvl. Helmaspergerský instrument) sepsaná 6. listopadu roku 1455 během soudního sporu mezi Johannem Gutenbergem a Johannem Fustem. Tento bohatý obchodník z Mohuče půjčil Gutenbergovi celkem 1600 guldenů (zlatých), což byla na tehdejší poměry závratná částka. Za tento finanční obnos bylo možné koupit například několik výstavních městských domů na náměstí, nebo pokrýt roční mzdu více než 60 kvalifikovaných řemeslníků.
Cena kamenného domu ve městě se pohybovala mezi 80–100 guldeny.
Roční plat mistra řemeslníka činil 20–30 guldenů.
Jak se dozvídáme z notářského záznamu, Fust poskytl Gutenbergovi první půjčku ve výši 800 guldenů již v roce 1449, a sice na zařízení a vybavení tiskařské dílny, kterou mohučský obchodník Fust získal do zástavy. Stejnou částku vyplatil Fust Gutenbergovi o tři roky později. Tentokrát na realizaci ambiciózního projektu vytištění celé latinské bible, který Gutenberg pracovně nazýval „Werk der Bücher“ („dílo knih“).
Nejen z knih živ byl tiskař…
Věděli jste, že formou výrobně nenáročných jednolistů se od poloviny 15. století začaly Evropou šířit ve velkém tzv. odpustkové listiny? Šlo o tištěné formuláře, které kupujícímu garantovaly odpuštění spáchaných hříchů. Výtěžek z prodeje odpustků přinášel církvi obrovské peněžní částky na financování nákladných projektů, zejména křížových výprav a honosných církevních staveb. Není divu, že církev často a ráda vyhledávala služby tiskařů, kterým ochotně platila za výrobu desítek tisíc kusů tištěných formulářů. Pro tiskaře představovala výroba tohoto typu tiskového zboží stabilní a výnosný byznys. Výroba odpustkových listů byla snadná, rychlá a levná a navíc s minimálním rizikem návratnosti vložených finančních prostředků na rozdíl od tisku knih, které si zákazníka hledaly dlouho. Také Gutenberg patřil mezi tiskaře, kteří tiskly odpustkové listiny. Mimochodem právě prodej odpustků ostře kritizoval německý teolog Martin Luther ve svých 95 tezích – dokumentu, který stál na počátku evropské reformace.
Indicie: bible, experiment, informace, Johannes Gutenberg, knihtisk, litera, Mohuč, odpustky, papír, písmolijectví, reformace, rychlost, sériová výroba, standardizace, technologie, tisk, tiskařský lis, vynález